Havrani - skautský oddíl Praha 1

Tak nám vypukly pololetní prázdniny! Nějak jsem to zaregistrovala až v momentě, kdy jsem se na čtvrteční schůzce poptávala, kdo že by měl nárok na odborku či vlčka školního prospěchu. Les paží dožadujících se mé pozornosti mě poněkud udivil. Pánové, jste ohromně šikovní! Zatím to tedy vypadá tak (jak dosud vím), že na vlčka by měli nárok Adam a Martin, na odborku 1. stupně Jirka a Mini-Me (pokud si poradíme s tím, jak převést slovní hodnocení do té podoby, abychom poznali, zda se Mini zlepšil, nebo se alespoň nezhoršil). Pif si vybojoval odborku 2. stupně, protože jeho prospěch je dlouhodobě víc než skvělý a navíc je ochoten pomoci s učením i druhým. Teoretický nárok na odborku by měl i Paragraf, jenže už je maturantem a nějak nám přešlápl přes věkovou hranici. Ale je to prima, že budete mít co našívat. Zobrazit celý příspěvek »

Proč jezdíme sčítat vodní ptactvo?

Sledováním počtů různých živočichů se člověk zabýval od pradávna. Již pravěcí lovci zřejmě věděli o shromažďování a dalekých migracích vodních ptáků. Dnes nám vodní ptáci mohou poskytnout zajímavé informace o stavu životního prostředí. Proto již od roku 1967 probíhá každoroční Mezinárodní sčítání vodních ptáků (International Waterbirds Census). Koná se v zimě, protože při zimování jsou vodní ptáci většinou soustředěni ve větším množství na menším území a lépe se sčítají. Sčítání je koordinováno organizací „Wetlands International“. V neposlední řadě je cílem tohoto programu šíření obecného povědomí o významu vodních ptáků a jimi obývaných biotopů na lokální, národní i mezinárodní úrovni. Bližší informace v češtině najdete na stránkách, věnovaných sčítání v České republice.

Škeble a divočina

„Adame, odhoď ten klacek, lépe se Ti půjde.“
„Nemůžu, já se jím bráním přírodě." 

Než se mezi námi odehrál tento rozhovor, událo Zobrazit celý příspěvek »

Na roznášení betlémského světa jsme se nakonec sešli jen ti starší a ostřílenější: Pára, Pif, Jakub, Marek a moje maličkost. Ze zasloužilých členů se k nám přidal Enigma. Tradičně jsme zamířili nejprve na LDN do Krče (tam jezdíme už tři roky).

Předali jsme Betlémské světlo nejprve sestřičkám a lékařům. Na jednom z oddělení nás pustili také navštívit na chvilku pacienty, kteří už jsou na tom tak špatně, že buď nemohou jít na Vánoce domů, nebo už nemají nikoho, kdo by si je domů mohl vzít. Nejsou to úplně lehké chvíle ani pro nás, ale pokud můžeme někomu sdělit, že není sám, má naše snažení cenu.

Pokračovali jsme potom na dětskou chirurgii, kde si Pára spletl mladou paní doktorku a neformálně ji oslovil "sestři". Bylo z toho trochu haló.

Vrátili jsme se pak zpět do kostela u Kříže, kde jsme nechali také hořet jednu svíci s Betlémským světlem. Potom jsme se rozdělili. Pára s Jakubem a Enigmou obstarali návštěvy po Praze 1 (nemocnice na Františku a několik jednotlivců), ostatek s Pifem jel do Břevnova, kde jsme popřáli dvěma rodinám.

Letos jsme měli štěstí, nikdo nás odnikud nevyhodil, ani po nás nepožadoval kategoricky světýlko zhaasnout. Navíc bylo poměrně přijatelné počasí, neomrzli jsme tedy. 

Dodatek od Pifa: To naše štestí možná bylo trošku pošoupnuto skutečností, že dopravní podnik letos prý přepravu světélka povolil. Pokusím se nalézt nějaké potvrzení této informace.

Začátkem listopadu nás čekal mezinárodní tábor, který pod názvem Výstup na Eiger pro skautské oddíly ze Slovenska a České republiky připravil 13. zbor z Bratislavy v Tatranskej Lomnici. 

Tábor se konal v období slovenských podzimních prázdnin. Začínal tedy 1. listopadu odpoledne. Původně jsme měli odjíždět na Slovensko už v úterý večer, abychom si Tater opravdu užili. Náš oddíl měli zastupovat Honza, Jakub, Mini-me a Pif. Vedoucím výpravy byl Marek. Jenže Honza si při svém oblíbeném sportu zlomil  pár prstů na noze a navíc ve středu měli Markovu manželku Darinu propustit z nemocnice. Nakonec jsme tedy odjížděli na Slovensko o den později a v oslabení.

Zobrazit celý příspěvek »

Na čtvrteční schůzce jsme sestavili nový pokřik:

Havrani jsou nejlepší
Havrani jsou tu
Vždycky ve všem zvítězí
Protože jsou ve skautu
Do toho Havrani
KRÁ KRÁ KRÁ

Nevím, zda-li si to autoři v obou pracovních skupinkách uvědomovali, ale přijetím nového pokřiku se všichni zavázali, že se budou snažit být ve všem nejlepší. To znamená spoustu dřiny a pravidelný trénink.

Pro úplnost uvádím náš historický pokřik z dřevních dob oddílu:

KRÁ KRÁ tyčky špičky
Havrani jsme ze Sedmičky
KRÁ KRÁ ha ha ha
Naše sídlo je Praha

Sraz jsme měli na Smíchovském nádraží v 8,30, sešlo se nás 8. Později jsme se shodli, že to bylo pravděpodobně nejvíce lidí za poslední tři roky. Byl tu tedy Marek, Wiki, Honza, Pif, David (ze Svárožné 2003) a z malých Jirka, Adam a Giovanni. Neboť jsme jeli jen do Loděnic, náš vlák byl obyčejný motoráček. Po cestě si Wiki osvěžil herní legendu Prince of Persia na Honzovu mobilu, nováčci si splnili první body do stezky. Vystoupili jsme a podle Markovy mapy jsme se chystali vydat vlevo. V tom si ovšem Wiki velké žluté směrovky s obrázkem šachty, tak jsem se vydali tou nejmastňáčtěji značenou cestou. 

Zobrazit celý příspěvek »

V sobotu se nás na Smíchovském nádraží sešlo celkem osm. Největším překvapením byl jistě Wiki, který si k nám odskočil z Brna od rozdělaného doktorátu (Pára asi opět bude hořekovat: „Kdybych to byl tušil…“). Přišel také David, který s námi byl před třemi roky na táboře na Svárožné u Železné Rudy a letos začal studovat v Praze na VŠCHT. Z nováčků dorazili Giovanni, Jirka a Adam. Zbytek výpravy tvořili Honza, Marek a Pif.

Zobrazit celý příspěvek »

Na naši letošní první schůzku přišlo šest nových členů: Filip ze základky v Klimentské a Adam, Filip, Giovanni a Martin z Jindřišské. Doufáme, že se jim u nás bude líbit a případně přivedou své kamarády. Jsme také rádi, že s Pifem přišel Jirka, který s námi byl letos na táboře v Turnově. Na druhé schůzce jsme přivítali Františka, kterého přivedl Mini-me.

Poslední lednovou sobotu jsme vyrazili prověřit své dovednosti přežití v zimní přírodě. Naším cílem byly Bubovické vodopády nedaleko Srbska. Jak jsme si užívali fantastické přírodní klouzačky, vidíte na obrázcích, které pohotově pořídil Jakub. Až na Markovu naraženou kostrč nás nepotkala žádná nehoda (ikonka pod obrázky odkazuje na letecký snímek okolí vodopádů). \n\n

\n\nNa zasněženém ohništi před Kubrychtovou boudou jsme rozdělali oheň (na cca 10 sirek - vzhledem k podmínkám myslím slušný výkon) a Jakub uvařil oběd. Pak jsme se vydali kolem Královy studně na Karlštejn. Výstup od Bubovického potoka připomínal výstup na skleněnou horu a vzhledem k tomu, že jsme neměli mačky, si jej někteří z nás v kombinaci se sjížděním po břiše zopakovali několikrát.\n\n
\n\nV Karlštejně jsme se zastavili v cukrárně na horkou čokoládu a něco malého do žaludku. Hejkal s Jakubem pak překlouzali zamrzlou Berounku, načež jsme nasedli do příjemně vytopeného vlaku a ve společnosti jakési výpravy školních děcek, za jejichž slovník by se nemusel stydět kvalifikovaný dlaždič před důchodem, dorazili domů, do Podolí, do… Co to plácám? Samozřejmě, že na Hlavák. \n Marek\n\n

Zobrazit celý příspěvek »