Genealogie - soutěž pro skauty

To je ale slovo, co? Kupodivu to není nauka o genech, i když by to člověka na první poslech svádělo tipnout nějak takto. Ale s geny to něco společného má. Genealogie se zabývá tvorbou rodokmenů.

Že byste něco takového považovali za nudu? Ale kdepak! Genealogický výzkum je často docela pořádnou detektivkou. Občas luštěním záhad, někdy zas musí být zapojena vynalézavost a diplomatické umění. A když se to vše povede, na konci může být mnoho docela zajímavých informací.

Jak tedy na to? Začátek je jednoduchý. Nejlépe je začít od sebe. Jak se jmenuji a kdy a kde jsem se narodil/a, to přece vím už od nějakých pěti let. Také vím, kde bydlím. Poté se mohu vrhnout na své rodiče. Zjistit od nich datum narození není nic tak hrozného (stejně ho už možná mám dávno v mobilu, aby zapípal a člověk nezapomněl pogratulovat). Místo narození, vzdělání a počet sourozenců – tedy mých tet a strýčků – to je přece také jednoduché! Jenže… kdo si má ty rodinné vztahy pamatovat, kdo je čí bratr a kdo si koho vzal.

Proto je dobré si takové věci kreslit. Jenže co ti, kdo jsou nenapravitelní zmatkaři? Nu, zde pomůže některý z freewarových genealogických programů. Je jich na síti dostupných několik, některé na vás dokonce i mluví česky. Nejnovějším výkřikem módy je v současnosti program MyHeritage (je dostupný jak online, tak je možné si ho stáhnout do vlastního počítače a tvořit si rodokmen hezky pro sebe). Stránka je dostupná jako www.myheritage.cz a ihned vám nabízí tvorbu rodokmenu….

S nějakým pořádným softwarem pak zjistíte, že mimo klasická data se dají archivovat i další informace, třeba povolání předků, jejich přezdívky a vůbec významné události jejich života. Záleží pak na vás, co vše o tom kterém předkovi zjistíte. Mnohdy jsou to docela zajímavé věci. Když se navíc člověku povede rozhovořit třeba své prarodiče, dozví se mnoho někdy i legračních historek. Moji předkové byli docela obyčejní lidé, ale můj chudý pradědeček, aby uživil haldu dětí, pomáhal mimo jiné s historickými vykopávkami, byl u znovuobjevení klatovských katakomb a stal se jejich prvním správcem.

A kde je to napětí? Nu, jednoho dne se stane, že se dostanete do fáze, kdy jste již vyzpovídali všechny své žijící příbuzné. Metodou urputného vyptávání se lze dostat k osobám pradědečků a prababiček. A to ještě musíte informace neustále porovnávat, protože lidská paměť je ošidná. Pak už pro vážnější zájemce nastupuje cesta po archivech, matrikách, farách, historických ústavech atd. A to už je pořádná detektivka. Matriky jsou vesměs spolehlivé. Jenže je nutno počítat s tím, že do 40. let 20. století byly (aspoň částečně) psány švabachem. A hned je potřeba naučit se jedno dnes už nepoužívané písmo. Také potkáte haldu latinských zkratek. A občas i šlendrián zapisujícího. Jen tak se může člověk dozvědět např. z křestního listu mého praděda, že moje pra-pra-prababička byla Kateřina z Běšin a z jeho oddacího listu, že to byla Kateřina z Běhařova. A teď babo raď, vesnice jsou od sebe vzdálené dobrých 30 km a maminku mívá člověk zpravidla jednu! To pak nastane pátrání, která že byla ta pravá. Ale tohle už je většinou práce pro zažrané odborníky. Jedno malé upozornění: pokud vaši předci nebyli šlechtického původu nebo pokud nevlastnili nějaké významné sídlo (třeba Pražský Hrad), lze se dopátrat předků tak do r. 1648.

Možná při tom hledání shromáždíte také nějaké historické fotky a královsky se nad nimi pobavíte. Nejen proto, že se lidé v minulosti oblékali úplně jinak a podivně, ale zjistit, že vy ve 3 letech jste si úplně podobní s prastrýcem, který žije na druhém konci republiky a je nu o 60 let více, než vám – to někdy vzbudí v rodině velké pobavení.

Na ukázku vám přikládám už kus rodokmenu svého pradědečka s předky i potomky. Vidíte, že není úplně hotov, mnoho informací musím ještě dohledat, další ověřit. A vyhlašuji genealogickou soutěž pro skauty:

Každý, kdo dodá rodokmen 3 generací (já, moji sourozenci, 2 moji rodiče, 4 prarodiče – s daty narození, případně úmrtí), má u mě 10 bodů. Za každou další osobu rodokmenu přidám 2 body. Můžete si tedy vydělat docela dost (já mám v současné době ve svém rodokmenu asi 160 lidí a v Markově dalších 60). Záleží na tom, kolik času jste ochotni tomu věnovat. Použít můžete jakékoli počítačové pomůcky. Stačí, když budete prezentovat rodokmen v nějaké přijatelné podobě (třeba si budete chtít výsledek své dřiny zarámovat a pověsit na zeď).

Tak vzhůru za poznáním!

Rodokmen Vlčkovi