Výprava do dolu 2

Sraz jsme měli na Smíchovském nádraží v 8,30, sešlo se nás 8. Později jsme se shodli, že to bylo pravděpodobně nejvíce lidí za poslední tři roky. Byl tu tedy Marek, Wiki, Honza, Pif, David (ze Svárožné 2003) a z malých Jirka, Adam a Giovanni. Neboť jsme jeli jen do Loděnic, náš vlák byl obyčejný motoráček. Po cestě si Wiki osvěžil herní legendu Prince of Persia na Honzovu mobilu, nováčci si splnili první body do stezky. Vystoupili jsme a podle Markovy mapy jsme se chystali vydat vlevo. V tom si ovšem Wiki velké žluté směrovky s obrázkem šachty, tak jsem se vydali tou nejmastňáčtěji značenou cestou. 

U šachty jsme potkali skauty, kteří s námi již jeli vlakem. Naše průvodkyně byla zjevně skautka z onoho oddílu, a tak ji nikdo nešetřil ve hloupých otázkách.

V dole jsme se zdrželi asi něco přes hodinu, jesli jsme i zdejším metrem. Venku stála také funkční mašina, tak si jí mnoho lidí s radostí vyzkoušelo. Poslední řídil Adam, slečna průvodkyně ho už nechtěla hlídat, tak mašinu vyplnula, naše vynazlézavé vlče si ovšem mašinu znovu zaplo, takže nedošlo k havárii jen díky hrdinskému zásahu slečny.

Po cestě bylo několik zmizíku a ještě stojí za zmínku Adam, který kdykoliv kdy se potřeboval vydýchat sbíral přírodniny. Později jsme se zastavili na louce, kde jsme si výborně zahráli freesbee napůl spolu a napůl s větrem. Moc se nevydařil poslední hod, kdy freesbee skončilo za plotem, naštěstí se dal plot přelézt a nebyl za ním žádný zlý (ani hodný) pes.

Poslední potíž byla v tom, že na místě, kde podle mapy z roku 1996 bylo krásně průchodné pole, se nyní nacházel rozsáhlý sklad a zarostlá rokle. Skauta nic neodradí, tak jsme došli zdárně na nádraží. Cesta byla bez potíží.