První geocacherská výprava
Tak jsme tomu také propadli. Asi je to tím, že náš telefonní operátor nám jako vánoční dárek nabídl internet do mobilu na půl roku zdarma. Nu, a k čemu využít dobrý mobil s internetem a GPS-kou? Jo tak, pořád nevíte, vo co go?
Tak aby bylo jasněji. Tento mezinárodní sport (či hit-tech hra, ale už se to považuje za sport) se jmenuje geocaching. V podstatě jde o to, že za pomoci GPS hledáte ukryté poklady. Pokladem je mrňavá nebo větší krabička, která obsahuje notýsek na zapsání své přezdívky a když je místo, tak i nějaký ten drobný předmět na výměnu. (Platí zásada, že pokud vezmeš, vložíš něco jiného o stejné či větší hodnotě.) Poklad může být ukrytý kdekoli u nějaké významnosti a kromě pětěšení z obtížného nálezu si v mobilu počtete i zajímavosti a historii příslušného místa. Tím se spojí zábavné s užitečným. A cílem hledače (krásná počeštělá podoba zní kačer) je najít pokladů co nejvíc.
A aby to nebylo jen nudné běhání ve městě či v přírodě, některé poklady (čili cache, krásně počeštěno keše či kešky) nemají udány souřadnice, ale vy sami na ně musíte přijít. Buď tak, že splníte nějaký (někdy pořádně perný úkol), nebo tak, že od prvotních souřadnic musíte projít předem zadanou trasu a v jejím průběhu sbírat informace, které vám pomohou rozluštit a spočíst souřadnice, kde že je ten poklad opravu ukrytý.
Marek trochu namlsal kluky při poslední lednové schůzce a tak se v sobotu ráno 24.1. stalo, že po pár předchozích telefonátech jsme se sešli ve čtveřici Marek, Fík, Pif a moje maličkost a vyrazili na lov pokladů spolu.
Hned ten první jsme nenašli. Ale nebyla to (jak se později ukázalo) naše vina. Lidé jsou nenechaví a tentokrát krabičku, po které jsme toužili, asi někdo ukradl. Neodradilo nás to a zamířili jsme na nábřeží. Tam se nám po malém úsilí podařilo ulovit hned dvě malé pěkné krabičky po sobě. Na fotce Marek s Fíkem chystající se umístit keš zpět do značky a chovají se nenápadně.
Rozradostněni úspěchem jsme se přesunuli na opačný břeh řeky. Ale i tady jsme byli zklamáni. Na poklad u pavilonu EXPO 58 si lze troufnout jen s pořádným horolezeckým vybavením. Nevzdali jsme se však a zkusili hledat dál. Poměrně lehko jsme našli krabičku u bubenského hřbitova. Byla to první větší. Fík přivinul k hrudi placku klokánka, která se mu ohromně líbila. Zanechali jsme místo ní na místě placku Tibetu a šli se podívat k zemědělskému muzeu.
Tam byl lov velice perný. Ze zoufalství jsme málem rozebrali jeden z venkovních exponátů - a stále nic. pak přišel Fík, sáhl - a už měl pusu od ucha k uchu. Rychle jsme do notýsku zapsali zprávu, že jsme tu byli, viděli, našli… vrátili jsme poklad na místo a šli hledat pozůstatky bývalé lanovky na Letnou. Že nevíte, že tam něco takového bylo Jo, to já nevěděla taky. Teď už vím.
Byli jsme bohatě odměněni. Mimo pokladů jsme našli v této krabičce i světem cestujícího brouka (travel bug, viz. obrázek), který toužil po tom, abychom se s ním vyfotili u dětského hřiště. S velkou radostí jsme to udělali, Fík se tu rozloučil s klokánkem a nechal ho někomu dalšímu. Pak už jsme seběhli s kopce dolů a doprovázeli Fíka k domovu.
Vzhledem k tomu, že je geocaching silně návykový, cestou k metru jsme v trojici ulovili další dva poklady.
A vzhledem k tomu, že je to opravdu silně návykový sport, spolu s Pifem jsme dnes šli oslavit konec pololetí do okolí Hradčan a Petřína a ulovili spoustu pokladů. Jeden nám však odolal. Rádi bychom vás k lovu přizvali, ale vzhledem k tomu, že je to poklad uložený na mimořádném místě, účast na této akci bude výběrová. Podmínku určí Pif a účastníci se mohou opravu těšit na pořádné dobrodružství.
~~~~