Jak si vedete

	Stezka	12/2000	Přírůstek
Bonsai	98	91	7
Enigma	67	53	14
Hvížďala	97	93	4
Hejkal	29	24	5
Jauvajs	69	63	6
Loudil	75	67	8
Mýval	37	33	4
Paragraf	73	68	5
Venda	20	16	4
Kytí	47	24	23
Pif	19	3	16

Pánové, v tabulce máte současný stav plnění 1. stupně Stezky a jeho srovnání se stavem v prosinci roku 2000 (tedy v době, kdy Kytí skládal slib). Jak na tom jste, je možno z tabulky vidět. Průměrný přírůstek procent je 7,8. Kdo má míň, měl by se zamyslet. Borci jako Kytí, Pif a Enigma si zaslouží extra pochvalu, protože (nejen z výsledků Stezky, ale i z jiných známek) je vidět, že na sobě pracovali, že jim jde o to vědět, znát a umět víc a líp. O tom konečně skauting je, protože jak naplnit heslo Buď připraven, když se o přípravu nestaráme? Tradičně jste dobří ve věcech, které se týkají táboření a věcí praktické potřeby. A přirozeně ve sportovních oblastech.

Díky soutěži Zlatý list někteří z vás pohnuli se svými znalostmi přírody a dokázali, že vědí víc, než se zdá. Navíc jsme měli radost z Enigmovy reakce na otázku, kdo bere na výpravu čaj. Enigma se zeptal: „A to tam nebude žádný listí?“ Dokázal tím, že začíná chápat (doufejme, že nejen on), k čemu poznatky o přírodě jsou.

Slabí jsme stále v oblasti zdravovědy a kupodivu i v takových věcech jako je čtení mapy, orientace, semafor, morseovka atd. (vy si neposíláte ve škole pod lavicí psaníčka?) Pokusíme se tedy s těmito slabinami pohnout na táboře.

Cesta duhy

Poslední výprava v tomto školním roce se konala o víkendu 23.-24.6. Ti vzdělanější z vás jistě viděli v televizi (nebo dokonce zašli do divadla) muzikál Divotvorný hrnec. Pokud ho neznáte, vřele doporučujeme vaší pozornosti. V české verzi ztvárnil postavu vodníka Čochtana Jan Werich a i díky němu patří tento muzikál ke klasice (to ale neznamená, že je to nuda). Jedna z písní zpívá o duze jako znamení touhy, jako symbolu cesty do neznáma, kde na člověka může čekat budoucnost dobrá i zlá, ale nikdy ne černobílá, vždy barevná.

I my jsme se rozhodli cestu duhy následovat (tedy rozhodl se tak jeden mág, jehož odkaz nám bylo najít a zachovat budoucím generacím). Cesty se účastnili Enigma, Kytí, Pif a Venda. Měli příležitost seznámit se blíže také s živly, které nás obklopují. První z nich – oheň – předepisoval rozdělání ohně (na 3 zápalky) v extrémně těžkých podmínkách (kolem řádil docela pěkný fukéř) a přepálit uzel na sítině umístěné ve výšce dobrého půl metru. Povedlo se to jenom některým. Vodní živel poté předepisoval nanosit co nejvíc vody ze studánky do ešusu ve stanoveném limitu – pouhýma rukama. Země si připravila obzvláště zapeklitý úkol, žádala, aby byla zbavena odpadků, které takyturisté odhazují na každém kroku. Vzduch pak žádal znalost semaforu a odvysílání i přijetí několika slov.

Druhý den byl ve znamení cesty za pokladem. Ani přes splnění předchozích podmínek nebyla tato cesta jednoduchá a poutníci se řádně zapotili. Nicméně dorazili vítězně do cíle.

Tak takto to asi vypadalo. Ti, kdo na výpravu nejeli, mohou jenom litovat. Přišli o něco krásného a možná i důležitého. Ti, kdo jeli, vědí velice přesně, jak na tom jsou. Nejen v postupování po skautské stezce (mimochodem, Pif dokončil nováčkovskou zkoušku), ale hlavně jako lidé. Vedení se líbilo, že účastníci prokázali velkou samostatnost. Také táboření jim nedělá problémy. Co se nelíbilo, to byly takové ty všelijaké pokusy si cestu ulehčit, fňukání, když se něco zdálo příliš těžké a úmorné, závidění druhým, že si vedou lépe, reptání atd. Netřeba jmenovat, každý z účastníků ví, co se ho týká.

Informací o letním táboře se bude týkat schůzka s rodiči 28.6.2001.

Pokud jde o povinné vybavení, všichni je už znáte (nikdo nejede na tábor poprvé), ale pro připomenutí je dobré s sebou zabalit:

• Kufr (lépe se uloží do podsadového stanu a líp se v něm udržuje pořádek), spací pytel, karimatku, malý batoh na výpravy do okolí, kapsář na drobnosti

• Skautský zápisník, psací a kreslicí potřeby, blok čistých papírů (trhák), KPZ, uzlovačka

• Láhev na vodu, zavírací nůž, píšťalku, baterku, svíčku, ešus, plechový hrnek, drátěnku, utěrku, lžíci, (pokud si vezmete jar, počítejte s tím, že se nevylévá do potoka, ale do vsakovací jámy!!!)

• Toaletní potřeby: hřeben, toaletní papír, Trimin na praní, mýdlo, 2x ručník, kartáček a pastu na zuby (žvýkačka kartáček na zuby nenahradí!!!), kapesníky, krém na opalování, repelent, sluneční brýle

• Oblečení: bundu, kroj, košile, krátké a dlouhé kalhoty, ponožky, trička, teplákovou soupravu, teplý svetr, plavky, čepici (případně i kulicha na spaní), spodní prádlo, oblečení na spaní, pláštěnku – vše v přiměřeném množství

• Obutí: pohorky, tenisky, holinky, krém a kartáč na boty

• Průkaz pojišťovny, očkovací průkaz, prohlášení o bezinfekčnosti, zprávu o zdravotním stavu s uvedením případných alergií (musí být od lékaře), osobní léky, pokud je užíváte

• Oblíbenou knihu (povinné), hudební nástroj, přiměřené kapesné

• !!!A to nejdůležitější výstroj a výzbroj pro hru: Kouzelníci vědí, že mají mít své pláště, knihy a hole. Ostatní zbraň (bylo by fajn, kdyby si alespoň někteří z vás udělali přes prázdniny kuše na létající potvory), rukavice a zbroj (povinné, kdo je nebude mít, jede domů, nehodláme riskovat vaši bezpečnost)!!!

Nedoporučujeme:

• Cenné věci, digitální hry, rádia, walkmany, mobilní telefony… Tyto věci nejsou opravdu potřeba a vedení odmítá nést odpovědnost za ztrátu či poškození takových věcí. Mobil pro případ nouze bude mít s sebou vedení. Platí to, co loni.

• Nedoporučujeme ani brát si s sebou piáno (jsou problémy s jeho umístěním ve stanu).

• Dále nechte, prosíme, doma: špatnou náladu, lenost, ufňukanost, vytahování se a další nešvary

Poznámka č 1:

Prosíme maminky, aby (budou-li kontrolovat zabalené věci svých synků) dohlédly zvlášť na teplé oblečení na spaní a na zubní kartáčky!!!

Poznámka č 2:

Vezměte, prosím, na vědomí, že hrajeme poměrně náročnou táborovou hru a že se tedy od vás předpokládá větší míra kázně. Máme vás natolik rádi (kupodivu), že bychom neradi, abyste domů přijeli zranění. Kdo nehodlá poslouchat příkazy, které se týkají jeho bezpečnosti, ať prosíme zůstane rovnou doma (ušetří za jízdenku). Naopak se těšíme na všechny správné chlapy.

Oddílový sněm, který se schází 28.6.2001 má za úkol zabývat se následujícími záležitostmi:

1. Hlasovat o přijetí Pifa do oddílu

2. Informace o Soptíkovi (chtěl by se od září znovu účastnit života oddílu, vedení souhlasí), Hvížďalovi (příští rok by fungoval jako skaut samotář se zvláštním osobním programem) a Mývalovi (je otázkou, zda bude do oddílu chodit)

3. Informace o strategii náboru nováčků v září (předběžně počítáme s náborem 4-6 nováčků z pátých tříd. Pokud máte někdo kamaráda, kterého by naše činnost zajímala a který je správným klukem, bude také vítán.)

4. Informace o Havraních pírkách: může je složit ten, kdo má alespoň 50% Stezky (Kytí, chybí ti 3%, udělej s tím něco!!!) Kdo byl loni na táboře, má splněné Havraní pírko „nepromokavosti“, takže mu už chybí pouhých devět.

5. Informace o zkoušce 3 orlích per: vedení se rozhodlo přitvrdit doporučené podmínky (zůstává to, že adept musí mít alespoň 1. stupeň, zvyšuje se věk z 13 let na 15, další podmínkou je, že adept musí mít splněná Havraní pírka, to, jak se zkouška přitvrdila, se dozví včas ten, kdo ji bude skládat).

6. Informace o odborkách (předběžně se vedení oddílu domnívá, že byste měli být schopni během příštího roku složit každý 2 odborky dle vlastního výběru a zájmů, Školní prospěch se nepočítá)

7. Informace o docházce: V novém školním roce se zvyšuje počet bodů za výpravu z 8 na 10 (při omluvené neúčasti získáváte 6 bodíků) za každý den výpravy. Na tábor pojede ten, kdo bude dlouhodobě dosahovat 75% účasti. V případě dlouhé nemoci bude tento problém řešit oddílový sněm.

8. Informace o rádcích: na táboře se pokusíme vybrat a jmenovat rádce obou družin. Šanci má momentálně každý z vás (ale budou to dva nejlepší, nejspolehlivější, nejférovější, prostě chlapi – dětem družinu nesvěříme)

Milí pánové, protože čas do tábora bude tentokrát dlouhý, dovolili jsme si připravit pro vás takový malý testík vytrvalosti a poctivosti na celé prázdniny. Budete si sami počítat body v následujících devíti kategoriích. Body vám budou přičteny do celotáborového bodování. A nyní tedy, za co vše je možno bodíky získat.

Jenom na okraj, v bodování za duben, květen a červen se vyskytly jisté problémy. Pokusíme se dát vše do pořádku a body se vám přičtou k táborovému bodování. Vítěz tedy bude vyhlášen na táboře.

A nyní tedy oněch devatero úkolů, za které můžete sbírat bodíky do tabulky, která bude následovat:

I	Každé ráno si pořádně zacvičím a připočtu si proto	1 b
II	Za každou hodinu, kterou strávím jakýmkoli sportem, si připočtu	1 b
III	Přečtu knížku a za každých 10 stran si připočtu	1 b
IV	Navštívím nějakou kulturní akci (výstavu, koncert, atd.), schovám si vstupenku a připočtu si	10 b
V	Navštívím nějakou kulturní památku (hrad, zámek, atd.), schovám si vstupenku, či vyžebrám razítko a připočtu si	10 b
VI	Vylezu na nějakou horu, opíšu si turistickou tabulku a připíšu si	5 b
VII	Neřeknu celý den sprosté slovo a připočtu si	2 b
VIII	Nezapomenu udělat dobrý skutek a mám další	1 b
IX	Za každou hodinu, kterou odpracuji na brigádě či prospěšné akci, si připočtu	1 b

A zde na to mám kolonky, do kterých si budu body zapisovat. Nejprve tedy pro červenec:

(pozn. prázdné tabulky odstraněny) 

A na konci tábora se uvidí!!!

Táborový řád

• Nikdo neopustí tábor bez vědomí a svolení vůdce.

• Na mytí nádobí a čištění zubů bereme jen pitnou vodu z kanystrů.

• Koupání v řece či rybníce je dovoleno jen za dozoru vedoucích.

• Oheň smí být rozděláván jen na určených místech s vědomím vedoucích.

• Ve stanech nesmí být přechováváno žádné jídlo, pití ani sladkosti.

• Odpadky patří do označených pytlů.

• Svůj stan, lůžko, sebe i své věci v kufru a celé tábořiště udržujeme v naprosté čistotě a pořádku.

• Od večerky do budíčku dodržujeme noční klid.

Denní rozvrh

7:00	Budíček
7:05	Rozcvička
7:20	Mytí, úklid, bodování
7:45	Snídaně
8:30	Dopolední program
12:30	Oběd a polední klid
14:00	Osobní volno
15:00	Odpolední program
16:30	Svačina
17:00	Odpolední program
19:00	Večeře
19:30	Večerní mytí, úklid
20:00	Večerní program
22:00	Večerka

Kam jedeme na tábor???

Hrad Litice nad Orlicí

Představení hradu: Gotický hrad poprvé připomínaný roku 1304, přestavěný Jiřím z Poděbrad v letech 1450 - 1468. Od 70. let 17. století byl opuštěn a postupně pustl.

Zajímavosti v okolí: Hrad Potštejn, zámek v Rychnově nad Kněžnou, muzeum krajky Vamberk

Hrad Potštejn

Poloha: okres Rychnov nad Kněžnou, na kopci nad stejnojmenným městečkem na levém břehu Divoké Orlice

Otevřeno: denně mimo Po 9-17 hodin Prohlídka: s průvodcem 45 minut, nejvíce 40 osob

Vstupné: dospělí 20,- Kč, děti 12,- Kč Doprava:ČD + ČSAD 1,5 km, parkoviště (i bus) 1 km

Představení hradu:

Na konci 13. století prováděli na popud panovníka někteří významní šlechtici kolonizaci dosud neobydlených končin pohraničních hvozdů království. Kolonizátor v takto přidělené oblasti, kterou poté obvykle dostal v léno, zakládal hrady, města a vesnice. V oblasti Orlických hor prováděli kolonizační činnost členové původně západočeského rozrodu Drslaviců. To platí i o hradu Potštejn, který si postavil Půta z Potštejna před rokem 1287, kdy je hrad zmiňován v pramenech, na výrazném strmém kopci nad levým břehem Divoké Orlice. Jak bylo při takovém novém založení časté, dostal nový hrad jméno po rodovém hradu Potštejn nedaleko Žinkov na Plzeňsku.

Další zmínka o hradu se objevila až v roce 1311, když byl za krátké a chaotické vlády krále Jindřicha Korutanského ve sporech pánů s pražskými měšťany zabit Procek z Potštejna. Jeho syn Mikuláš z Potštejna ze msty zavraždil bohatého a vlivného měšťana Peregrina Puše, za což byl z rozkazu krále Jana Lucemburského uvězněn a r. 1312 potupně pokutován. Za bojů o českou korunu mezi Janem Lucemburským a rakouským vévodou Fridrichem Sličným se Mikuláš z Potštejna r. 1317 připojil k protivníkům českého krále. Později Mikuláš mstil domnělou křivdu, napadal statky králových stoupenců a přepadal německé kupecké karavany.

Moravský markrabí a správce země Karel vytáhl r. 1338 proti Mikulášovi, dobyl jeho hrad Choceň a řadu dalších tvrzí. Mikuláš se královské moci pokořil, vzápětí však své výboje obnovil. V nové vojenské výpravě r. 1339 Karel po devítinedělním obléhání Potštejn dobyl a hrad pobořil. Mikuláš zahynul pod troskami podkopané věže. Obnova hradu byla zakázána a proto si Mikulášovi potomci postavili na sousedním vrchu hrad Velešov.

Podobu původního drslavického hradu neznáme. Po dobytí vojsky markrabího Karla byl pobořen a jeho zbytky pohltily pozdější přestavby. Zaujímal zřejmě pouze vrchol hory, tedy přibližně prostor dnešního hradního paláce. Věž, pod jejímiž troskami zahynul Mikuláš z Potštejna se nacházela snad někde v místech dnešní 5. brány.

Ačkoliv veškeré odbojníkovo zboží mělo být konfiskováno, vrátil Karel r. 1341 většinu potštejnského panství Mikulášovým dědicům, Karlem byly zkonfiskovány pouze hrady Potštejn a Choceň. Vzhledem k nesmírnému strategickému významu Potštejna v systému tehdejší zemské obrany Karel IV. hrad v l. 1355-9 obnovil (v r. 1360 se připomíná hradní kaple, která bývala jednou z posledních budovaných staveb). R. 1355 jmenoval potštejnským purkrabím příslušníka panského stavu Půtu z Častolovic. V r. 1356 koupil Karel IV. od Jana z Potštejna celé panství a r. 1358 od Jana z Vartemberka a Veselí blíže neznámá práva k Potštejnu. V této listině je také první zmínka o městečku Potštejně, tehdy zvanému Potštejnek.

V dalších letech se Potštejn již připomíná jako královské zboží v držení různých zástavních pánů. V l. 1371 - 1376 to byl opavský kníže Bolek, po něm leslavský biskup Jan, dále knížata opolská Bolek, Jindřich, Bernard, Ladislav a těšínský kníže Přemek. V l. 1390-97 král Václav IV. vyplatil hrad ze zástavy.

Vykoupený Potštejn Václav IV. postoupil r. 1395 Jindřichu Lacembokovi z Chlumu a v r. 1398 moravskému markraběti Prokopovi. Za něj byl hrad bezvýsledně dobýván vojsky panské jednoty. Po Prokopově smrti vrátil Václav IV. Potštejn opět Jindřichu Lacembokovi z Chlumu. V l. 1410-25 byl hrad v držení královny Žofie, manželky Václava IV., po jejíž smrti r. 1425 připadl králi Zikmundovi.

Za husitských válek byl Potštejn od r. 1427 zápisným zbožím Půty mladšího z Častolovic. Půta byl nepřítelem husitů, kteří r. 1432 hrad půl roku obléhali. Po jeho smrti spravovala panství vdova po Půtovi starším Anna, rozená kněžna osvětimská. Ta pak prodala všechny državy Hynku Krušinovi z Lichtemburka, který je na Potštejně poprvé připomínán r. 1422. Jeho syn Vilém Rušina r. 1454 postoupil všechny zděděné statky Jiřímu z Poděbrad.

Král Jiří zastavil Potštejn náhradou za Kolín husitskému knězi Bedřichu ze Strážnice, který zde r. 1459 zemřel. R. 1472 zdědil Potštejn Jiříkův syn Boček z Kunštátu a po jeho smrti r. 1476 knížata minsterberská bratři Viktorin, Jindřich starší a Jindřich mladší, zvaný Hynek. Práva na Potštejn byla postupně přenechána knížeti Jindřichu staršímu, který jej ještě před r. 1478 postoupil své matce královně Johance, která jej ihned zastavila svému hofmistru Hynkovi z Valdštejna. V následujících letech 1483-7 vládl Potštejnskem opět kníže Jindřich Minsterberský, který však r. 1488 opět hrad zastavil, tentokrát Mikuláši Hrdému z Klokočova. Okolo r. 1495 byl kníže Jindřich nucen pro své dluhy panství prodat. Na doporučení krále Vladislava II. jej koupil jako dědičný majetek Vilém z Pernštejna.

Za pánů z Pernštejna plnil hrad nejen funkci obranného a správního střediska panství, ale stal se především reprezentačním sídlem renesančních velmožů. Po Vilémovi z Pernštejna zdědil r. 1521 Potštejn jeho syn Vojtěch. Po jeho smrti r. 1534 získal hrad jeho bratr Jan z Pernštejna. Za jeho i Vojtěchovy vlády nacházeli na pernštejnských statcích útočiště čeští bratři, kteří však byli z Potštejna r. 1547 vypuzeni Janovým synem Jaroslavem z Pernštejna. V jeho majetku zůstal Potštejn až do r. 1556, kdy jej musel pro dluhy prodat falckraběti rýnskému, knížeti bavorskému, arcibiskupu solnohradskému a biskupu pasovskému Arnoštovi, který ohromné potštejnské panství rozdělil na 5 dílů a postupně rozprodal.

Právě do doby pernštejnské lze (na rozdíl od dosavadních představ) podle nejnovějších poznatků zařadit všechny součásti komplikovanějšího vnějšího opevnění.

Kromě obvodového opevnění se intenzivně stavělo i v samotném jádře, které bylo obestavěno dalšími palácovými křídly po celém svém obvodu, při jejichž stavbě se již mísily prvky gotické a renesanční architektury.

Pernštejnské opevnění je zajímavým spojením prvků různé kvality. Jeho hlavní okruh rozhodně nepatřil k nejpokrokovějším dobovým řešením a systém obrany, který umožňoval, měl k aktivitě dost daleko. Perštejnské opevnění Potštejna patří mezi zajímavé, nikoliv však nejkvalitnější dobové realizace. Jeho nesporné nedostatky do značné míry vyvažovala příhodná poloha na strmé osamělé kupě.

Jeden díl svého majetku s hradem Potštejnem prodal Jaroslav z Pernštejna r. 1558 Václavu Hrzánovi z Harasova a na Jenštejně. Po jeho smrti r. 1570 vládl Potštejnskem za nezletilého sirotka Adama Šťastného Hrzána z Harasova poručník Mikuláš z Vildštejna. Adama Šťastný se značně zadlužil, když koncem 16. století na Potštejně prováděl poslední stavební úpravy spolu s kamenickou a malířskou výzdobou. Byl také posledním majitelem, který na hradě sídlil. Po jeho smrti r. 1598 držela Potštejn jeho dcera Anna Kateřina, které byl hrad pro dluhy prodán císařskému plukovníkovi Kašparu Grambovi.

Po jeho smrti r. 1633 držela jeho panství jeho žena Magdalena Grambová. Ještě r. 1635, při dělení pozůstalosti po Kašparu Grambovi, konstatuje zápis, že hrad je obyvatelný a v dobrém stavu. Potom ale přestal být nepohodlný hrad sídlem vrchnosti a vzhledem k pokroku ve válečnictví již nevyhovoval ani jako pevnost.

Sňatkem s Františkou Magdalenou Grambovou získal Potštejn r. 1666 Václav Záruba z Hustířan. Zárubové drželi hrad do r. 1746, kdy jej Alžběta Zárubová prodala hraběti francouzskému původu Janu Ludvíkovi Harbuvalovi-Chamaré.

Jan Ludvík Harbuval zřídil v Potštejně plátenickou manufakturu a tkalcovskou školu. Po jeho smrti r. 1764 se ujal potštejnského statku jeho mladší syn Jan Antonín, který na potštejnském panství ne příliš úspěšně rozvíjel textilní podnikání svého otce. Do dějin však vstoupil, když na základě gotického nápisu vytesaného do kamenného kvádru na východním nároží paláce hledal legendární poklad Mikuláše z Potštejna. Při svém mnoho let trvajícím hledání doslova provrtal celý hradní vrch sítí chodeb. Jediným výsledkem však bylo několik drobných kovových předmětů ze 16. a 17. století (mimo jiné pečetidlo města Potštejna) a plán podzemních chodeb hradu. Jeho neúspěšné snahy popsal ve své novele "Poklad" i Alois Jirásek. V roce 1984 natočil režisér Zdeněk Troška na motivy této novely film "Poklad hraběte Chamaré" ve hvězdném obsazení s Blankou Bohdanovou, Eduardem Cupákem, Tomášem Hanákem, Michaleou Kuklovou a dalšími.

Podzemní chodby hraběte Jana Antonína silně narušily statiku již tak chatrných zřícenin hradu. Když dala roku 1766 hraběnka Anna Barbora Harbuval-Chamaré vestavět do trosek paláce Karla IV. rokokový kostelík sv. Jana Nepomuckého. Vzápětí po jeho dokončení se začaly nepříznivě projevovat důsledky zlatokopeckých snah a tak musel být kostel po několika letech opuštěn. Socha jeho patrona byla přenesena do kaple Božího hrobu (zvané také Svatých schodů), nově založené v jižním svahu jádra. Na ploše bývalého shromáždiště hradní posádky také končila křížová cesta vedoucí z městečka pod hradem. Hraběnka Anna Barbora nabídla kapli k obývání kapucínským mnichům doufale že se kaple stane poutním místem. Když však jeden z nich opustil místo i s ostatky svatých rezignovala hraběnka ze svého úmyslu.

R. 1851 získal Potštejn sňatkem s Alžbětou Harbuvalovou Prokop Dobřenský svobodný pán z Dobřenic. Posledním majitelem Potštejna byl jeho pravnuk František Jindřich hrabě Dobřenský z Dobřenic, který hrad za první republiky pronajal Klubu českých turistů. V jeho majetku zůstal Potštejn až do r. 1945, kdy mu byl přes vlastenectví projevené za okupace (např. podpisem prohlášení české šlechty v letech 1938 a 1939 či odmítnutím německé státní příslušnosti) státem zkonfiskován. Hrabě František Jindřich zemřel roku 1978 v emigraci ve švýcarské Asconě. jeho synové Václav Antonín (*1943) a Hendrik Otmar (*1946) žijí v zahraničí a jsou rytíři řádu Maltézských rytířů. Hendrik Otmar má dcery Giadu Elenu (*1977) a Amber Eugenii (*1980) a syny Antonína Radslava (*1984) a Dominika Otakara (*1987) V literatuře není uvedena žádná zmínka o tom, že by potomci hraběte Františka Jindřicha vznesli restituční nároky na navrácení Potštejna.

Hrad je dosud v majetku státu, respektive obce Potštejn.

 

 

Hezké prázdniny! 

Tento článek publikoval Pif dne 28. 6. 2001 (Thursday) v 00:00 v rubrice Kronika. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vašeho webu.